ZPĚT

MEZINÁRODNÍ KONGRES ZDRAVÍ 2021 PRAHA

Mezinárodní kongres zdraví 2021 Praha >> Členové předsednictva

Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, Ph.D.

Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, Ph.D. - USA

Odborná asistentka na Cornellově univerzitě, Fulbright specialistka v oblasti globálního veřejného zdraví se specializací na Integrativní medicínu

Státní úředníci, mentální mezery a růžoví sloni:
pomáháme pacientům vidět

Děkuji, Tomáši - a vlastně děkuji vám úplně všem, všem ostatním členům.

Mohlo by se to stručně přeložit takto: lidé, kteří dokážou otevřít oči a kteří předtím byli oslněni hloupostí a ignorancí - o tom jsme dnes mluvili - ti mohou vytvořit hodně a mohou sami vytvářet znalost, mohou být učitelé, mohou být mistři. Takže dnes znovu opakuji titulek: "Státní úředníci, duševní mezery a růžoví sloni - abychom pomohli pacientům vidět."

Potřeby pacientů

Můžeme si klást otázku, jestli jsou dobří nebo neužitečný růžoví sloni, ale určitě je relevantní otázka, jestli pacienti mohou prozřít? Pacienti mají jeden program - a o tom už jsme mluvili předtím - cítit se lépe, zlepšit své zdraví. To je to, co mají na programu, a je jim úplně jedno, jaké máte tituly, jaké máte reference, kolik vyděláváte. Oni chtějí si být jisti, že jim pomůžete a že to, co jim poskytujete jako péče, je nezabije nebo neupoutá na lůžko, ale že naopak jim to umožní, aby žili dál v dobrém zdraví. Takže jak říkám - můžete studovat třeba 120 let nebo můžete mít tituly, můžete mít reference, ale lidé musí ve vás mít důvěru, musí vědět, že nejste šarlatáni. Veřejnost samozřejmě závisí na odbornících a na médiích, kteří pomáhají pochopit, co je to zdraví. Pokud vám nebudou věřit nebo pokud jim nezprostředkujete komunikaci, oni se obrátí k někomu jinému - třeba budou následovat rad vaší babičky nebo půjdou za nějakým místním léčitelem a samozřejmě, že se dostanou k expertům, odborníkům až tehdy, když se jejich stav výrazně zhorší.

Státní úředníci

Takže v současné době lidé pracují -kdo jsou státní úředníci? Jsou to lidé, kteří dělají to, co je nutno udělat a pracují podle určité společenské smlouvy. A oni samozřejmě mnohdy chtějí do státní služby, protože jim to poskytuje určité výhody, které by jinak neměli. Ale přitom za tím nevidíme ten sociální kontrakt, kdy musí dělat to, co se od nich očekává.

A to je důvod, proč nejrůznější instituce jako je WHO, ale taky třeba FDA ve Spojených státech a leckde jinde - v každé zemi mají zkrátka na tohle instituce, všude mají Ministerstvo zdravotnictví a tak dále - a to jsou prostě instituce, které by měly dohlížet na to, co dělají lidé činní ve zdravotnictví. Já jsem samozřejmě se vždycky zajímala o to, jak pomoci lidem, ale zjistila jsem, že na těchto institucích se většinou lidé zabývají tím, jak prodávat léky - samozřejmě, že si vybírali z důkazů ty, které se jim hodily, protože důkazy jsou různé, a potom že prostě spousta těchto státních úředníků spíše sleduje tedy zájmy vlastní kapsy, a to je všechno.

Já jsem sloužila na řadě zdravotnických misí v tuctech zemí a mohu vám říci, že ti lidé, kteří někdy nabízeli neodkladnou lékařskou péči, to byli ti, kteří rozhodně v nějakém luxusu nežili a žádná privilegia neměli - ať se to týkalo lékařů nebo sester. A na tohle musíme myslet. Vzpomínám na samu sebe - před 20 lety jsem pracovala v presbytariánské nemocnici na plný úvazek. Měli jsme celou řadu privilegií, až se stydím, když dnes o tom vykládám, ale byli jsme tedy státní zaměstnanci. Kdo je státní zaměstnanec?

Mentální mezery

Podívejte se ještě na ten titulek - "mentální mezery nebo rozpory" - o čem vlastně mluvíme? Je to neschopnost porozumění, například. Já jsem se v té době se začala zajímat o ájurvédu, o jógu a také o přenos energie, protože měla jsem pocit, že tohle skutečně se obrací k tomu, co lidé potřebují - to nejsou technické věci, to nejsou nějaké zájmy, to jsou skutečné potřeby. My se samozřejmě zabýváme nikoliv pouze jednotlivými částmi těla, ale hlavně psychosomatikou. Víme - a je na to celá řada důkazů - že psýcha ovlivňuje fyzickou kondici, ale skoro jsme předstírali, že tomu tak není. Takže duševní zdraví populace, duševní zdraví individuí, jednotlivců není předmětem zájmu, protože na to se holt nedá přinést nějaké chemické kvantifikovatelné důkazy. To prostě není o molekulách, to je o něčem jiném. Hovoříme také o rozporech v chápání nebo v povědomí. Lidé lecčemu nerozumí, nedokážou si například propojit své tělo se svou myslí - dokonce i velmi inteligentní lidé - a já jsem jich samozřejmě poznala velmi mnoho, protože to byli lidé ze specifického prostředí, kteří byli školení farmaceuti, školení studovaní lékaři, ale přesto znám spoustu lidí, kteří jsou ignoranti, kteří mají oči zavřené a kteří mají velmi malé povědomí o ostatních disciplínách. Jsou to lidé, kteří nemají vůbec žádné napojení na svoje vlastní tělo a na péči, kterou mu prokazují a samozřejmě nakonec to všechno vypadá tak, že tito lidé - protože stárnou, jejich zdraví se zhoršuje - užívají obrovské množství léků a musí samozřejmě záviset na lékařské péči.

Růžoví sloni

A teď ti růžoví sloni: celý zdravotnický systém je dnes velkým "slonem", jsou lidé, kteří se snaží hlavně prospět vlastní kapse, své vlastní kariéře, svému vlastnímu životu - právě ve své roli poskytovatelů zdravotní péče ve státní zdravotní službě. A přitom tam o zdraví vůbec nejde. O tom jsem mluvila po dlouhé hodiny s řadou lidí. A co s tím můžeme udělat? Proč těmto lidem, kteří si z toho dělají výnosný podnik, umožňujeme tam být? Jsou to lidé, kteří působí v oblasti biotechnologií, pojišťovnictví, nemocničních služeb, nemocniční péče a tak dále. Navíc jsem si udělala seznam, který si můžete přečíst - je přiložen k abstraktům - tam jsou prostě různí poskytovatelé třeba medikálních plastů, jsou nejrůznější zařízení, nejrůznější, které můžeme vidět - a naší povinností je vlastně umožnit lidem užívat medicíny - a to je všechno to, co my potřebujeme, nic jiného. Myslím, že je nutné vydělat peníze pro korporace a vydělat peníze pro investory, pro majitele, pro akcionáře. Vlády obecně vlastně zařídily podmínky pro nemocnice a pro celou oblast lékařské péče takovým způsobem právě, aby tyto zisky mohly generovat. Oni se nestarají o veřejnost, oni zanedbávají to, co je vlastně takovou tou temnou stránkou jejich práce, takže pacienti jsou pro ně inventář, když onemocní.

Samozřejmě jsou ovšem takoví, kteří by mohli systém změřit, jsou prostě různé nekonvenční lékařské praktiky. Já si vzpomínám v roce 1990 - 1991, kdy jsem tehdy spolupracovala s lidmi, kteří začali hovořit o komplementární lékařské péči. Tito lidé začali se svou prací v roce 1990, byla to tehdy zásluha senátora, jehož manželka byla nemocná. Tato manželka právě se začala cítit lépe poté, co začala používat alternativní medicínu. A já jsem tehdy říkala: "Jak je to možné, když tedy tito lékaři nebo tito léčitelé nejsou v mainstreemové medicíně? Proč se na toto téma neudělá nějaká studie?" A seděla jsem tehdy ve dvou výborech, byli tam různí vědci, různí lékaři, různí specialisté a někdy se diskutovalo tak, že jsem z toho měla dobrý pocit, ale někdy bylo opravdu strašně obtížné sledovat, jací ignoranti dokázali zasedat v komisích, které určovaly pravidla. Byli tam navíc lidé, kteří si nerozuměli přes různé profese nebo specializace - chemik nerozuměl neurologovi a tak dále. Čili jsou také doktoři, kteří jsou odborníci, kteří jsou v mainstreamu, jsou to samozřejmě lékaři klasického, tedy západního vzdělání - a mluvilo se například o léčbě rakoviny, která využívá řadu postupů,které samozřejmě mohou být také škodlivé.

Dnes ve Spojených státech moderní medicína, mainstreamová medicína, představuje třetí nejvýznamnější příčinu úmrtí. Není to proto, že lidé třeba získají nějakou nákazu nebo že tedy mají zácpu a tak dále - lidé to vědí, začíná se o tom mluvit, ale zatím se s tím pořád nic nedělá. Čili to znamená, že je nutné přijít s nějakým jiným systémem léčení, který bude rovněž vycházet z důkazů.

Bylo uděláno mnoho studií, které ukazují, že lékařská praxe v mainstreamu - že to, zkrátka, co se v mainstreamové medicíně používá, se o důkazy opírá pouze z 15% - ten zbytek prostě je ve vzduchu. Vzpomínám si, že byla jedna studie na toto téma, která byla udělaná v roce 1978, a pak byla jedna následná studie a to je všechno. Čili to jsou lidé, kteří jsou ve zdravotním systému, ale přitom nejsou nějakými experty, odborníky - jsou to prostě rutinní lékaři.

Já jsem působila také v žurnalistice, psala jsem půl druhého roku sloupky na téma "covid a různé léky". Mohu vám říci, že celá řada novinářů, kteří se tehdy tímto tématem zabývali, viděli, že - byla tam prostě celá řada lékařů, celá řada lidí, kteří se podíleli na rozhodování o nejrůznějších opatřeních, kteří tomu vůbec nerozuměli. Takže já jsem teď mluvila o lidech, kteří se podílejí nějakým způsobem na zdravotnickém systému, ale nejsou to kliničtí lékaři. Řekli bychom, že většina důkazů o účinnosti v moderní medicíně je opřená o klinické studie, ale není tomu tak a de facto celá řada lidí, kteří s těmito léky nebo s léčebnými postupy pracuje, jsou v podstatě ignoranti. Mainstreemoví lékaři v podstatě nemají vůbec žádnou pobídku a neexistuje žádný program, který by například lidi povzbuzoval k tomu, aby se zajímali o jiné léčebné postupy. Existuje Národní komise pro indickou medicínu a pro další systémy.

Jenže v Indii existuje osm systémů, které jsou uznávány jako součást tradiční medicíny. Mluvil tady o tom už předchozí řečník. Samozřejmě, že je možné důkazy doložit účinnost veškerých těchto tradičních léčebných postupů - ájurvédy a dalších. Krom toho ještě existuje v nejrůznějších zdravotnických asociacích spousta laiků, kteří nemají žádné vzdělání, ale kteří činí rozhodnutí, která se vůbec neopírají o důkazy, která vůbec nepracují se znalostí literatury. V podstatě my dobře víme, jakých je pět smyslů, ale že je zapotřebí také šestého smyslu - ale tito lidé takovýto smysl nemají.

Víme také, že existují skrytí léčitelé a také existují ti, kteří pracují se skrytou energií, s nehmotnou energií. Já se snažím spočítat kolik mám ještě času, ale rozhodně nemám dost, abych mohla podrobně projít všechny ty slidy - ale existují důkazy a jsou přesvědčivé.

Lidé si kdysi z jogínů a z praktikujících ájurvédu dělali legraci, lidé se opravdu tomu posmívali. Odpověď je, že tyhle praktiky procházejí myslí - a oni říkají: "Co je to za hloupost? Vždyť přece není žádná spojitost mezi například vlasem a mozkem." Jenomže pak se zjistilo, že skutečně existuje spojitost mezi vlasovým folikulem a že je tam spojitost s celým tělem, včetně mozku. Bylo to vyzkoušeno, prozkoušeno a prokázáno. Čili existuje tady určitá fyziologická realita, která byla doposud ignorována, a jsou doktoři, kteří jsou natolik ignorantští, že prostě podobné důkazy vlastně přehlížejí. Existují prostě věci, které existují - materiálně existují - jenomže jsou prostě přehlíženy a tvrdí se o nich, že neexistují nebo že nejsou doložené.

V ájurvédě pracujeme s množstvím olejů a my víme, že ty oleje jsou léčivé a víme už dlouho - prostě neustále se povídá o tom, že neexistuje žádný důkaz - protože tyto oleje léčivé skutečně jsou, ale přitom víme, že například děti, které byly poraněny, že pomocí těchto olejů bylo možné obnovit jejich nervová spojení. Před zhruba třemi lety se prokázalo, že existuje nový orgán - interstitium - který vlastně je nad svalem, jenomže samozřejmě na to, abychom pochopili, jaká je struktura kůže, je zapotřebí určitých pokročilých technik a ty každý nezná. Takže oni potom třeba řeknou: "My jsme ten vzorek kůže odebrali špatně, neprošlo to tím interstitiem nebo naopak tedy ho to nedosáhlo - a samozřejmě pak jsou ty výsledky chybné. Čili například o využívání olejů v ájurvédské medicíně panuje skutečně velká ignorace.

Takže Ojas - jejich spojitost s imunitním systémem a s odolností začíná tím, že v podstatě tyto Ojas reagují na strach na slabost a na nedostatečnou stravu. Jsou také imunitní buňky, které se podílejí tedy na vytváření imunity - a v podstatě jsou to buňky, které prostě vstupují do mozku a které ovlivňují činnost mozku. Takže jsou tu tyto Ojas a jak vidíte, vzhledem k tomu, že prostupují do mozku, znamená to, že celý pojem imunity vlastně vychází z mozku - proto tedy hovoříme o tom, že to může být ovlivněné strachem, oslabením, pocitem neštěstí a to se projeví nakonec i na vašem zjevu.

Existuje spousta studií o genech, o takzvaných Clock Genes neboli genech, které fungují jako hodinky. Pokud se podíváte, ájurvéda vlastně všechny tyto oblasti ovlivňuje. Existuje také dinacharya, existuje chronobiologie a ta pracuje s něčím, čemu se říká "měsíční kalendář". To jsou věci, které jsou zase doloženy, jsou důkazy, že existuje určitá lunární biologie, to znamená, že existují určité rituály - jsou lidé, kteří říkají, že zase na tohle není žádný důkaz, že to je všechno jenom pověra, ale zase jsou slepí k těm důkazům, které existují. Existují důkazy o třech generacích v ájurvédě. Tohle jsou... to je naše DNA - v podstatě dá se v tom číst tisíciletí nazpět. My samozřejmě ty prastaré důkazy ignorujeme, my prostě máme pocit, že tyto důkazy nebyly zkrátka vytvořeny nebo získány určitým způsobem, který jediný uznáváme.

Víme, že je hodně studií, které tvrdí, že pokud lidé například mají nesprávnou hladinu cholesterolu, že mohou onemocnět a dochází k biologickým změnám v jejich těle. Také je velké množství důkazů, které se vztahují k hladovění - jak například cílené řízené hladovění může ovlivnit uzdravování, včetně nemoci, jako je covid. Jsou lidé, kteří ještě půl roku po prodělání covidu se cítí velmi špatně, ale zase je možné využít řízeného půstu, který může velmi zlepšit kondici. Pro laiky je tady jeden z mých novinových článků které hovoří o tom, jak je možné například snížit počet patogenů ve vzduchu, včetně například plísní. V Lancetu byla publikována studie o ghee, které nebývá vždy připravováno vhodným způsobem.

A potom minerály a kovy - to je moje oblíbené téma - zase: existuje velké množství důkazů, že naše tělo musí mít a vlastně skládá se z velkého množství minerálů, kovů - a všichni říkají, že těžké kovy jsou špatné pro zdraví, jenomže není to tak docela pravda - prostě není na tom nic špatného, pokud samozřejmě jsou ty kovy v těle správně zpracovány. Jenomže zase vědci uzavřeli svou mysl a jsou nepřístupní jakýmkoliv argumentům. V ájurvédě se používají těžké kovy - kdybychom to odhadli konzervativně - posledních 1200 nebo 1300 let prostě se tyto léky používají. Takže pokud někdo opakuje to, co se říká všeobecně, tak to s vědou nemá nic společného. Například pokud se skutečně podíváme na vědu, potom zjistíme, že je velmi odlišný názor na nošení masky například.

Jsou studie, které vycházejí - které její použití zpochybňují. Jenomže my jsme přesvědčeni o svých důkazech a věříme, že zkrátka ty důkazy, se kterými pracujeme, jsou reálné - ale ono tomu tak není. Je dokonce celá řada vědeckých časopisů anebo lidí, kteří v nich pracují, kteří prostě už vzdali boj o to, aby dokazovali, že ten či onen důkaz není přípustný a že se pouze slepě sleduje to, co se říká většinově, a není to přitom pravda. Farmakologové navíc říkají, že pokud bychom používali různé organismy - myši a žáby a tak dále - a budeme na nich tedy dělat pokusy in vivo, obzvláště při různých neurotických studiích, potom to nemá vůbec nic společného s lidským tělem, samozřejmě. Ale zase jsou to pokusy, které se běžně považují za důkazy.

Znovu opakuji - máme za sebou - my v ájurvédě ale i v čínské medicíně a v dalších tradičních medicínách - máme za sebou tisíce let zkušeností s použitím naší tradiční medicíny. Mluvíme tady o těch takzvaných jemných nebo subtilních energiích. Takže proč lidé, kteří pracují v FDA nebo ve WHO, proč tak zavírají oči před důkazy, které my nabízíme? Samozřejmě o tomhle by se dalo hovořit mnohem déle, existuje celá řada příkladů - víme - v roce 1984 byl schválen zákon, který umožňuje si například kupovat nejrůznější doplňky, které doporučuje tradiční medicína, pouze jako doplňky - potravinové doplňky. A je celá řada administrativ, které předstírají, že prostě se tohle vůbec za léky považovat nemá. Existují celé skupiny odborníků, kteří tvrdí, že prostě nic podobného ani neexistuje, a na druhé straně zase jsou lidé, kteří jsou nemocní a kteří dokážou najít cestu k ájurvédickým nebo alopatický odborníkům. Můžete být třeba mainstream nebo můžete pracovat už 29 let v nějaké farmaceutické firmě nebo... ale když opravdu potom se vám udělá špatně a v nemocnici vám pomoci nemohou, tak vás nebudou zajímat důkazy a obrátíte se na léčitele ájurvédy.

Potom je také skutečnost, že randomizované studie nemusí být vždycky průkazné. Důležité je to, čemu říkáme výzkum, který je skutečně zaměřený na pacienty. Jenomže ono je strašně pohodlné vlastně se spokojit s důkazy, které jste získali kdysi a žádným způsobem je neaktualizovat. Zapotřebí je zaměřit se na lidi, kteří mají otevřenou mysl a kteří se věnují tomu, čemu bychom mohli říkat rozvíjení zdravotní pohody - wellness. Vždyť v celé józe nebo v disciplíně jógy použité pro léčitelství a léčebné postupy se rovněž dají vydělat velké peníze, přesto jsou lidé osvícení - a těm se opravdu klaním. Myslím si, že by skutečně bylo zapotřebí, abychom už nakonec otevřeli oči a uvědomili si, co se nám nabízí.

Já jsem nebyla očkovaná, dostala jsem covid, musela jsem být na umělém dýchání a pak mi tedy dělali test, jestli mám protilátky a zjistili, že tedy mám protilátek velké množství a že nebylo nutné mě očkovat. A bylo mi řečeno, že pokud mám skutečně tolik protilátek, proč bych měla být znovu očkovaná, když už tyto protilátky mám? Ale nikdo nebyl schopen odpovědět. Oni prostě chtějí, aby byli očkovaní i lidé, kteří protilátky mají, protože zkrátka každá podaná vakcína znamená další výdělek. Přitom v podstatě bylo už řečeno, že zkrátka i vakcíny vás úplně nechrání proti nákaze.

Takže musíte si zjistit, co skutečně je medicína vycházející z důkazů, protože ne všechno, co za důkazy považujeme, takovými důkazy opravdu je. Chtěla jsem Vám ukázat určitou perspektivu, protože jakožto praktikující lékař v oblasti ájurvédy, jako vědec a jako novinářka mě skutečně velmi zajímá, co se v této oblasti děje. Děkuji.


Zde můžete zhlédnout všechny záznamy z Mezinárodního kongresu zdraví 2021 Praha 10. - 12. 9. 2021.


Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, Ph.D.

Biografie:

Přednášela na mezinárodní scéně, například na Světovém dnu AIDS v OSN za organizaci amFAR, organizovala semináře a workshopy zaměřené na léčivé rostliny, přednášela o rostlinných léčivech po celém světě. V roce 2014 byla konsorciem MTC Global vybrána do seznamu nejlepších padesáti myslitelů Indie a je známá svým dobře informovaným pohledem na veřejné zdraví, biologickou rozmanitost, ájurvédu a témata týkající se tradičních lékařských systémů. Byla konzultantkou projektů kosmetických společností Emami / Zandu, TulsiRose, L‘Oreal, Reebok a Unilever. Dokumentární film o její práci Healers: Journey to Ayurveda (Léčitelé: Cesta za ájurvédou) byl uveden na televizním kanálu Discovery. Její první kniha Everyday Ayurveda (Každodenní ájurvéda), vydaná nakladatelstvím Penguin Random House v roce 2015, je národní bestseller.

Doktorka Bhaswati Bhattacharya praktikuje a vyučuje celostní rodinné lékařství a střídavě pobývá na Manhattanu v New Yorku a v indickém městě Banaras. Od roku 2002 působí jako odborný asistent rodinného lékařství na katedře lékařství na Weill Cornell Medical College. V současné době získala doktorát (Ph.D.) z ájurvédské chemie, farmacie a farmakologie (Rasa Shastra & Bhaisajya Kalpana) se zaměřením na polyherbální přípravky pro léčbu diabetu na Banaras Hindu University. Nedávno získala ocenění Fulbright Specialist 2018 – 2022 v kategorii Globální veřejné zdraví se zaměřením na integrativní medicínu.

Je lékařkou - pedagožkou vystudovanou na Harvardu, která dvacet let pracuje na propojení tradičních lékařských systémů s běžnou biomedicínou. Její dosažené vzdělání zahrnuje:

  • Bachelor of Arts (titul bakalářského stupně, University of Pennsylvania) in Liberal Arts (obor kombinující humanitní vědy, sociální vědy a matematiku) se zaměřením na neurovědu
  • Magister of Arts (titul magisterského stupně, Columbia University) ve farmakologii s pěti lety postgraduálního studia a práce v oblasti vývoje nervového systému
  • Master of Public Health (titul magisterského stupně odpovídající našemu titulu magisterského stupně z všeobecného lékařství se zaměřením na praktické lékařství, Harvard University) v oboru mezinárodního lékařství
  • Doctor of Medicine (titul magisterského stupně odpovídající našemu titulu magisterského stupně z všeobecného lékařství, Rush University of Chicago)
  • Studium městského rodinného lékařství (Columbia University) a preventivního lékařství (Mount Sinai, New York)
  • Kurz integrativní výživy na Teachers College, Columbia University
  • Doktorát (Ph.D.) z ájurvédské chemie, farmacie a farmakologie (Rasa Shastra & Bhaisajya Kalpana), specializující se na vědecký základ polyherbálních a metalo-minerálních přípravků, Banaras Hindu University

Studovala také holistické zdravotní poradenství, jógu, ájurvédu, práci s energií, mindbody (mysl – tělo) zdravotnictví, homeopatii a aromaterapii. Bhaswatino celostní studium zahrnuje řadu formálních kurzů, stejně jako řadu tradičních léčitelských systémů, které jsou stále praktikovány léčiteli v Tibetu, Indii, Číně, Nepálu, Brazílii, Nigérii, Salvádoru a Jižní Africe. Během svého stipendijního programu Fulbright v letech 2013 – 2014 studovala herbominerální přípravky nazývané Bhasma a jejich použití při zlepšování vitality, v sanskrtu známé jako Ojas.

 

Příspěvek Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, Ph.D. na videokongresu 20. 6. 2020:

Přepis příspěvku Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, Ph.D.:

Cítím se velmi poctěna, že jsem tady s vámi, s každým jedním z vás. Nesmírně jsem si to užívala a cítím se opravdu přímo požehnána nebesy, že mohu být tady s vámi. My jsme měli velice dlouhou tu coffeebreak, jak jste říkali. Ale přesto jsme vlastně už rok připravovali tuto událost v Praze.

To, že jsme se mohli všichni sejít, my všichni, které zajímá integrovaná, komplementární a holistická medicína, pro nás pro všechny to skutečně znamená, že všichni jsme svedli obrovské množství různých bojů, různých sporů a bitev v rámci našich vědních oborů, v rámci našich zemí a také pro hodně lidí z mainstreamu, kteří mají veškeré osvědčení moderních věd, že i oni si museli uvědomit, že se věci mění a že lidé začínají mít možnost výběru z metod, jimiž budou léčeni a v podstatě nastává určitý odklon od té lege artis medicíny založené na důkazech. Všichni máme možnost alternativy, my nejsme mainstream, my jsme právě ti alternativní. Semmelweis tohle věděl mnohem více, než jiní. Já jsem vlastně v průběhu jednoho roku žila na třech různých místech a jedno to místo bylo v Paříži ve Francii, jedno místo bylo v Indii na jihu Indie, odkud vlastně prapůvodně pocházím a také v Benáres, což je jedno z nejstarších měst na světě, a potom v New Yorku, kde žiji nyní, a kde jsem docentkou na lékařské fakultě na Cornellově univerzitě. Samozřejmě, že tam pracuji také s lékaři mainstreamu.

V posledních šesti měsících se svět strašně proměnil. Někteří lidé mají pocit, že všechno je vzhůru nohama, jiní jsou traumatizovaní a tak dále, ale myslím si, že to lze vnímat i velmi pozitivně, protože ten starý svět vlastně trošku popukal, zhroutil se a vytváří se místo něj svět jiný, kde budeme muset akceptovat nová paradigmata a budeme moci vyvíjet další iniciativy. Budou tu lidé, kteří doposud neměli nikdy příležitost, aby se jim dostalo uznání. A nyní to uznání vlastně dostávají nebo ho mohou dosáhnout. A já právě budu hovořit o svých zkušenostech i z těchto zemí, o kterých jsem hovořila. V minulosti, v posledních třech letech a také v posledních několika měsících se odehrála spousta věcí. V polovině března ajurvéda, což je jeden z nejstarších lékařských systémů na světě...

Koronavirus

V Indii máme pět právně uznávaných lékařských směrů, a přesto žádný ajurvédský lékař nedostal žádnou příležitost, aby se účastnil léčby jakéhokoliv případu covidu. V měsíci březnu vyšel velký článek, který hlásal velkými písmeny „Pozor na felčary, na falešné léčitele“. My jsme se strašně rozčílili a obecně to způsobilo velké pozdvižení, protože nikdo nemá právo nás tímto způsobem oslovovat, protože nakonec ta vaše medicína také nefunguje, všechny ty vaše ventilátory a respirátory a další lékařské postupy. Vždyť to nefunguje.

Byla to opravdu velká bitva a byli jsme kritizováni, kritizována byla také vláda. Jedno ráno si vzpomínám, že jsem se vzbudila a prostě jsem byla strašně rozčilená právě na základě i tohoto článku. Publikovali jsme odpověď o dva dny později.

Premiér svolal 25 lidí z oblasti komplementární medicíny a velice záhy na to najednou ajurvéda začala být uznávanou disciplínou, byli jsme přizváni k nejrůznějším zásahům, měli jsme prostě možnost uplatnit nejrůznější modality ajurvédské medicíny. Tento posun nebyl dříve vůbec představitelný pro homeopatii, ajurvédu nebo další disciplíny, to prostě předtím vůbec nebylo možné.

Mainstreamová medicína

Navíc je spousta lidí, kteří jsou v mainstreamu. Já mám přátele mezi lékaři, kteří pracují v newyorské presbyteriánské nemocnici, a tito lékaři mainstreamové medicíny mi svěřili, že v podstatě nemají kyslík, ale že na druhé straně na ně podnikají nájezdy farmaceutické společnosti, které na ně vyvíjejí nátlak. A navíc mají i o naše postupy zájem a že se chtějí o tom něco dozvědět.

Jeden člověk napsal: když někoho dáme na ventilátor, tak v 80% případů víme, že ten člověk zemře. Čili my vlastně tím, že na něm začneme uplatňovat tyto tradiční postupy, ho odsuzujeme k smrti. Myslíme si, že třeba bude mít štěstí, bude v těch dvaceti procentech, ale … ??? Spousta lékařů moderní medicíny jsou samozřejmě školeni, ale jsou to lékaři, kteří prostě byli vyškoleni v moderní medicíně, kteří mají přitom oporu v zákonech i celkovém společenském naladění, ale přitom i oni jsou velice frustrovaní tím, jak jejich medicína selhává.

Přitom i oni vlastně dnes vidí, protože je okolnosti přinutily, že ajurvéda by mohla být alternativou a že skutečně má výsledky.

Já jsem měla svůj doktorát v ajurvédě a je velké množství klasických nebo lékařů lege artis, kteří prostě za mnou chodí a říkají: já jsem nevěřil alternativní medicíně, ale teď se cítím v pasti, protože nevíme, co dělat.

Čekání na změnu

My čekáme na lidi jako je Natalia, která přinese důkazy, nebo Tomáš, který vytváří tuto iniciativu. Oni zkrátka čekají na to, že někdo změní tu politiku, a že bude možné legálně toto provozovat.

Já jsem říkala, že v Indii jsou mainstreamoví lékaři, kteří mají přímo zákonný zákaz praktikovat směsnou medicínu, to znamená, když jsou to lékaři v jednom druhu medicíny, tak nesmí provozovat praktiky, které souvisí s tou další medicínou. To prostě zákon nedovoluje. Nesmějí tedy třeba předepisovat ajurvédské léčebné postupy nebo léky.

V současné době pro nás vznikají velice zajímavé možnosti, protože tito indičtí lékaři by velice rádi provozovali TCIM nebo integrativní medicínu, zkrátka alternativní medicínu, což zatím nesmějí, protože patří do toho mainstreamu. To jsou právě ti mí přátelé, kteří pracují nesmírně tvrdě. Jsou to lidé, kteří se skutečně snaží vnést i vědecký pohled na tu komplementární medicínu tak, aby k tomu mohli lidé přistupovat s větší důvěrou.

Například tady máme specialistu na genom a další. V tomto samozřejmě my všichni nasazujeme svou lékařskou reputaci. Já jsem studovala komplementární medicínu, ale učila jsem se také o nových postupech, takže leccos dokážu nabídnout. A jen doufám, že tohle všechno bude užitečné i pro vás. A možná vás to i přiměje k tomu, abyste se zamysleli nad tím, co by u vás ve vaší zemi bylo možné.

Čili všechno se mění, naše děti už, doufám, budou schopné těžit z prospěchu komplementární medicíny. Věřím, že studenti, kterým je dnes 20 – 25 let a budou dneska říkat: ne, ne, na tohle já nevěřím, prostě o komplementární medicíně nic nevědí, a navíc se připravují na svůj diplom a nechtějí o tom mluvit, ale vidíme, že už se to na některých místech mění.

Transformace

Dochází k určité transformaci. U nás je dnes velký odbor komplementární medicíny, která je tedy uznávaná. Nedávno se ve Spojených státech otevřela univerzita jógy, a tam se dokonce čtou texty v sanskrtu a bude také kurz sanskrtu na kalifornské univerzitě. Jsou tu mladí lidé, kteří se začínají zajímat. Oni samozřejmě o nás všech, kterým už bylo 35, mluví jako o stařících.

V Americe je 11 států, které dovolují praxi ajurvédy a různých modalit. Je tam celá řada překážek, pro mnohé tyto disciplíny - to dnes už není nelegální, ale ještě to třeba není uznávané. Léčebné modality se objevují a máme také určitý rejstřík, kde jsou zařazeni lidé, kteří léčí pacienty s covidem různými metodami. Snažíme se teď momentálně udělat takový rejstřík lidí, kteří se k tomu vyjadřují, a nebo kteří prosazují určité metody. V současné době je obtíž v tom, že spousta lidí není náležitě vzdělaných a pořád ještě vlastně dávají prezentaci o ajurvédě, a tam třeba tvrdí, že prostě v Americe nikdo ajurvédu praktikovat nemůže, že se to tam vlastně vůbec nedělá. Já netvrdím, že lžou, ale prostě o hodně věcech nevědí.

Myslím si, že je důležité, abychom se v nejbližší budoucnosti pokoušeli vzdělávat každého, ať již jsou to lidé, kteří třeba praktikují medicínu a nebo lidé, kteří jsou mezi politiky. Důležité je získat přístup k lidem, kteří budou mluvit, kteří také musí aktualizovat své informace, protože někdy nejnovější fakta chybí. Důležité je, že musíme mít skupinu lidí, kteří znají komplementární medicínu a kteří budou schopni šířit informace.

Komplementární medicína patří lidem, jak už říkal Tomáš. Existuje pro to, aby vyléčila každého. Většina lidí, kteří působí ve zdravotnictví, chtějí léčit. Je několik lidí, kteří o léčení nemají zájem nebo neusilují o to, aby léčili druhé, ale chtějí vydělat. A svoje peníze chtějí využít k tomu, aby si zajistili, že budou vydělávat i nadále a že si zajistí podporu pro to, co dělají. My musíme ovšem myslet na ty soucitné a otevřené způsoby poskytování péče. Znám lidi, kteří mají osobní vize a já jim říkám, právě těm lidem, kteří usilují jenom o svoje vlastní zájmy, já jim vždycky říkám: Pokud onemocníte, tak za mnou nechoďte, abych vás léčila ajurvédou, protože vy se staráte jenom o svoje sobecké cíle a nemáte žádný soucit s ostatními.

Tohle samozřejmě existuje i v Indii, protože zhruba 97% rozpočtu na lékařskou péči jde právě na tu medicínu lege artis. 60% obyvatelstva se ale uchyluje k tradiční medicíně. My prostě opravdu získáváme jenom malé drobky a všude, kde pracujeme, máme jenom minimální prostory. My samozřejmě potřebujeme ale také získávat důkazy. My jsme například mluvili o diagnóze prostřednictvím pulsu.

Sdílení informací

Já jsem si říkala, že jedna z věcí, kterou můžeme pro sebe udělat je, že nejenom že budeme sdílet tyto důkazy, které získáme, ale vytvářet také fóra, kde budeme hovořit ke všem a kde budeme moci například se v širším kroužku bavit o různých problémech, jak třeba získáváme důkazy nebo co, z toho či onoho, vyvozujeme. Prostě je nutné přesvědčovat lidi, kteří našim technikám nevěří, nebo naší medicíně nevěří. Musíme se snažit pochopit. Jsou také lidé, kteří prostě o spoustě léčebných postupů někdy neslyšeli, o nějaké aromaterapii nebo astropatii nebo o něčem dalším.

Každý z nás má příležitost vzdělávat ostatní a vzdělávat se znalostmi ostatních. Musím říci, že jsem poměrně frustrovaná tím strachem. Tady byla řeč o strachu. Myslím, že to byla Carol Ann, která o tom hovořila. Já jsem si říkala, že také znám hodně lidí, kteří se bojí, ale zároveň je to příležitost se nějak transformovat. Ale je spousta lidí, kteří se prostě měnit nechtějí.

Musíme se snažit například získat přístup do nejrůznějších vědeckých časopisů, abychom mohli více publikovat. Je tady celé kompendium. Samozřejmě je nutné to projít. Ono to může trvat třeba 4-5 hodin, ale je nutné si tam prostě ověřit informace nebo získat nové. A všechno je to o vzdělávání. Já mám hodně věcí, které mohu nabídnout, ale zároveň se cítím jako studentka, která se může učit od ostatních. Musíme vytvořit takový společný kryt nebo deštník, pod nějž se všichni schováme, protože je tady… Existuje výraz v sanskrtu, který hovoří o tom, že něco dáváme, něco si bereme a něco sdílíme a my to slovo překládáme jako srdce. A nevím, jestli jsem vám řekla věci, které vám mohou ve vaší praxi nějakým způsobem pomoci, jestli budou užitečná. Já jsem vlastně posledních 35 let investovala do toho, abych se snažila lidi přesvědčit, ale zároveň chci jednou rukou hladit, být hodná, být laskavá, ale ve druhé ruce držím meč a snažím se bojovat i mečem. Někdy prostě jsem poměrně prudká, ale někdy naopak ke svým pacientům jsem velmi jemná.

Opravdu bojuji například o zřízení ústředí pro nekonvenční medicínu. Začala jsem v roce 1992. Viděla jsem, jak se Amerika rozvíjí. Vzniklo tam oddělení pro zdravou výživu a pro nelékařské terapie, komplementární terapie. Sleduji, jakou vykonává politiku.

Jsem si jistá, že společně se nám podaří nalézt takové důkazy, obdobné jako jsou ty, které nám předkládají ve školách, a to bude ten bod zvratu. Zatím to vypadá, že prostě je to pořád ve stejné poloze a nic a nic se neděje, a pak se to najednou překlopí, ale myslím si, že my k tomu můžeme přispět. Můžeme v podstatě toho být svědky a můžeme využít veškerých příležitosti a možností, které nám dává současná technologie a je možné, že už příští rok touto dobou vize Natálie, Miloslavy, Tomáše a všech ostatních, o kterých nemluvím explicitně, se naplní a doufám, že budu tou, která poslouží této dobré věci a přispěje.

Tím, že jsem působila ve výzkumu a biomedicíně, tak mám samozřejmě dostatek nástrojů. Praktikovala jsem klinickou medicínu, no prostě pár let, abych tak řekla, a protože jsem vlastně neustále přejížděla mezi Evropou a Amerikou, neustále pomáhám lidem, kteří působí v komplementární medicíně, aby nalezli to, co neznají, to, co nevědí a našli řešení, o kterých ani nevědí, že existují.

Takže já doufám, že tohle bylo pro vás užitečné a děkuji vám za pozornost.